Mít postavu jako Angelina Jolie, účes jako Jennifer Aniston a obličej jako Emma Watson. Až budeš vypadat takhle budeš spokojená, určitě. Budeš se líbit každému muži a na ulici budou kolemjdoucí omdlévat úžasem z tvé dokonalosti. Ale co když je to jen uměle vytvořená představa? V historii to koneckonců bylo úplně jinak.
Stejně jako se téměř každou dekádu výrazně mění módní trendy, i ženská postava a ideál krásy se neustále vyvíjí. Možná si vzpomeneš na hodiny dějepisu, kde jsi poprvé spatřila sošku Věstonické venuše a řekla sis, že podle dnešních měřítek nepůsobí příliš lichotivě. Velké povislé prsy s velmi širokými boky nezní zrovna dvakrát jako představa kandidátky na přední obálky módních časopisů. Co tedy vlastně ovlivňuje to, jak vnímáme ženskou krásu?
Holka “krev a mlíko”
Už od dob pravěku se ženská krása často odvíjela od prostého biologického poslání – rození dětí. Máš široké boky a měkké vyklenuté bříško? Dnes máš možná pocit, že bys měla nějaké to kilo shodit a že je tvoje postava daleko od ideálu, ale v minulosti bys byla prototypem zdravé, dobře živené, žádoucí ženy, která bude schopná přivést na svět mnoho potomků. Žena naštěstí už dávno není považovaná jen za chodící inkubátor, ale vzhledem k vysoké porodní úmrtnosti v historii se dá celkem pochopit, že schopnost donosit zdravé dítě a nezemřít při porodu bylo pro tehdejší nápadníky plus. Například v dobách baroka byly kypré tvary navíc znamením, že je dívka dobře zajištěná, protože očividně netrpěla hladem. Představ si ale takovou ženu, jak si obleče fitness legíny a vyrazí do města. Okamžitě by bohužel schytala spíše vlnu nevole.
Plodná, ale cudná
Ženy se chtěly líbit odjakživa, ale zejména ve středověkých érách (ale i dalších), se přílišná parádivost dala považovat za nežádoucí. Proč? Jednoduše proto, že byli tehdy lidé velmi nábožensky založení a věřili tedy, že ženské tělo je dílo ďáblovo a slouží ke svádění mužů na zcestí. Správná žena byla tedy zakrytá od hlavy k patě, příliš se neprojevovala a měla světlou pleť nedotčenou sluncem. To se samozřejmě týkalo hlavně žen z vyšších vrstev, ale i mezi prostými lidmi přetrvával názor, že krása je spíše záležitostí duše nežli těla. Dnešní ženy, které často obléknou jen sportovní podprsenky a šortky, by tehdy nejspíše skončily na hranici za spolčení se s ďáblem.
Kde je pravda?
Ač by bylo úžasné mít odpověď na otázku, jak tedy vypadá ideální žena, historie nám ukazuje jediné: Univerzální krása jednoduše neexistuje. Na jednom se ale shodují jak historické prameny, tak současní vědci. Nejdůležitější je pečovat o své zdraví a přirozenou krásu. Makeup nepomůže, pokud máš zanedbanou pleť, a ani nejhezčí oblečení nezakryje obezitu (nezaměňuj ale s přirozeně oblými tvary!). Zdravá a sebevědomá žena vždy vyzařuje auru krásy, ať už má velký nos, malá prsa nebo jakýkoli jiný zdánlivý nedostatek. Buď svá a ať tě trápí cokoli, vydrž – možná v další dekádě budou zrovna tvoje nedostatky považovány za výjimečně atraktivní.
Nezapomeň hlavně mít se ráda. Koneckonců jednou z cest, jak si zdravě zvýšit sebevědomí je Umění správně přijmout kompliment.
